|
|
Společná obranná politika v kontextu práva EU
Syruček, Václav ; Říha, Michal (vedoucí práce) ; Svoboda, Pavel (oponent)
177 Společná obranná politika v kontextu práva EU Abstrakt: Tato diplomová práce se zabývá společnou obrannou politikou v kontextu práva EU. Společná obranná politika je zatím nevytyčená oblast společné obranné a bezpečnostní politiky EU. První část práce je věnována nutné teorii bezpečnostní politiky, teoretickému konceptu grand strategy, strategii odstrašování a stručným dějinám bezpečnostní integrace Evropy, až po vznik Evropské unie, a čím dál extenzivnější právní úpravě oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky. Zvláštní důraz je kladen na představení v České republice méně známých konceptů, jako je teorie grand strategy, teoretický přístup k formování strategie ends-ways-means, a výzkumu míru. Mír je v práci nazírán jako ideální stav, který ale sám o sobě potřebuje širší teoretický výzkum. Pochopení teorie míru je důležité pro chápání kroků, které Evropská unie musí podnikat směrem k potenciálním spojencům a systémovým protivníkům, aby zabezpečila svou suverenitu, demokracii a život, zdraví a majetek svých občanů a obyvatel. Pozitivní mír je budován pomocí soft power a mezinárodní kooperace. Negativní mír je udržován pomocí hard power a strategie odstrašování. Následující části práce jsou věnovány úpravě společné bezpečnostní a obranné politiky v primárním právu EU, zejména Smlouvě o Evropské...
|
|
|
Common Security and Defence Policy: Civilian Crisis Management of the European Union - A Geopolitical Perspective
Smejkalová, Tereza ; Hnízdo, Bořivoj (vedoucí práce) ; Kříž, Zdeněk (oponent) ; Cabadová-Waisová, Šárka (oponent)
Záměrem mé práce je aplikovat politicko-geografickou či optiku na konkrétní zahraničně-bezpečnostní aktivity EU, tj. dát politickým záměrům a aktivitám politicko-geografický rámec. Za tímto účelem a v souladu s hypotézou mé práce, že civilní aspekty krizového řízení CSDP se odvíjejí především od ochoty a vůle členských států se v dané oblasti či zemi angažovat, práce podrobuje analýze priority tří velkých členských států (Velké Británie, Německa a Francie) v civilní oblasti (viz. Národní bezpečnostní strategie). Práce srovnává současné aktivity EU v oblasti civilní CSDP a bezpečnostně-geopolitické záměry tří velkých evropských sil. Civilní CSDP by se měla koncentrovat do geografických oblastí, které jsou pro většinu členských států a především pro tři velké síly klíčové. Otázkou je, zda hlavní evropské síly promítají své priority do politiky EU v celé své šíři či zda existují jiné faktory, které jim v tom brání. K takovým faktorům patří např. rozhodnutí založené na konsensu. Velké členské nemohou prosadit své národní zájmy ve všech aspektech, ale musí hledat své spojence či další aspekty moci a argumentace, které by jim pomohly. Promítání priorit a zájmů tedy není jednoznačné a je na každém členském státu, jakým způsobem si své zájmy prosadí. Na druhou stranu však velké země mají určité výhody, které...
|
|
|
Francouzské vojenské intervence v subsaharské Africe 2003 - 2012
Chlebounová, Tereza ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Cílem této práce je zodpovědět otázku, jak a proč intervenuje v novém tisíciletí Francie v subsaharské Africe. Toto území představovalo klíčovou oblast francouzského koloniálního impéria, těsné vzájemné vztahy si s ním Francie udržela také po dekolonizaci, mimo jiné i pomocí četných vojenských zásahů. Bezpečnostní a obranná politika vůči subsaharské Africe prošla od 90. let 20. století postupnými změnami, Francie se začala zapojovat do multilaterálních mírových operací a mimo svou tradiční sféru vlivu. Od roku 2003, kdy Evropská unie podnikla první operaci na africkém kontinentu, se drtivá většina jejích zásahů odehrála v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Ve zkoumaném období 2003- 2012 se jednalo o dvanáct započatých operací, ze kterých byly pro tento výzkum vybrány všechny čtyři vojenské mise: operace Artemis v Demokratické republice Kongo v roce 2003, EUFOR RD Congo tamtéž v roce 2006, EUFOR Tchad/RCA v Čadu a Středoafrické republice v letech 2008-2009 a námořní operace EU NAVFOR Atalanta u břehů Somálska zahájená v roce 2008. Práce zkoumá pomocí srovnání těchto případů motivy, které Francii vedou k zásahům v subsaharské Africe a k upřednostnění multilaterálního typu operace. Tyto motivy jsou posuzovány v kontextu historie francouzských intervencí na kontinentu, na Francii práce...
|
|
|
Nové impulzy do spolupráce EU-NATO? Francie, Velká Británie a vztahy EU-NATO
Konířová, Hana ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Fungující a těsné vztahy mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí byly vždy považovány za klíčové. Ačkoliv obě organizace vnímaly a vnímají své vzájemné vtahy jako zásadní a uvědomují si potřebu jejich zkvalitnění, jejich spolupráce na oficiální úrovni musí čelit mnoha překážkám. Mezi ty nejzávažnější patří turecko-kyperský spor, který blokuje strategické partnerství Unie a Aliance. Další překážku tvoří potenciální vytvoření stálého unijního operačního velitelství. Současná patová situace je způsobena Tureckem, které trvá na striktní interpretaci dohody Berlín Plus. Situace se rapidně zhoršila po přijetí jižní Kyperské republiky do EU, neboť ta nemá uzavřené dohody potřebné k oficiálním a strategickým dialogům mezi oběma organizacemi. Turecko nebylo samo, obstrukce způsobovala i Francie, která tak donedávna vyvažovala působení Turecka z unijní strany. Francie spatřovala v EU a NATO rivaly a jejich vztahy vnímala jako "hru s nulovým součtem". Tyto obstrukce skončily s příchodem Nicolase Sarkozyho na pozici francouzského prezidenta. Sarkozy si velmi dobře uvědomoval, jak tato blokující pozice poškozuje nejen vztahy mezi Společnou bezpečnostní a obrannou politikou a NATO, ale i Francii samotnou. Francie vždy dávala přednost Unii (SBOP) před Aliancí, avšak na straně SBOP nedocházelo na úkor Aliance k...
|
|
|
Vývoj společné bezpečnostní politiky EU po roce 2014
Kříž, Zdeněk ; Ditrych, Ondřej (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Tato diplomová práce se soustředí na vývoj společné bezpečnostní politiky EU v letech 2014- 2019. Jejím cílem je přispět k hlubšímu porozumění rapidního progresu Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) v posledních letech a dále k vysvětlení jejich současného fungování. Toho se práce snaží docílit prostřednictvím tří dominantních proudů teorie nového institucionalismu (historický, racionalistický a sociologický), které se již prokázaly jako teorie schopné objasnit evropský integrační proces. Práce zkoumá proces bezpečnostní integrace a její posilování skrze vytváření nových nástrojů a strategií v bezpečnostně-politické dimenzi, přičemž se pomocí každé teoretické varianty soustředí na rozdílné otázky a jinou část reality, čímž dochází ke komplexním vysvětlením. Základní výzkumná otázka, která práci řídí, je stanovena následovně: Jak můžeme vysvětlit bezprecedentní rozvoj společné bezpečnostní politiky EU pomocí dominantních proudů teorie nového institucionalismu v období 2014-2019? Z metodologického hlediska se jedná o jednopřípadovou kvalitativní studii.
|
|
|
Rozhodování o české účasti na vojenských misích a operacích Evropské unie
Vondřich, Marek ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá důvody, které vedou české politiky k rozhodnutí o vyslání ozbrojených sil České republiky do vojenských misí a operací Evropské unie. ČR se v průběhu zkoumaných let 2003-2016 zúčastnila šesti z celkových dvanácti unijních vojenských misí a operací. V průběhu těchto let se podpora zmíněným misím a operacím na české politické scéně několikrát změnila, zvláště pak v závislosti na pozici dané strany ve vládě či v opozici. Práce k výzkumu využívá obsahové analýzy rozprav, které proběhly k návrhům působení českých ozbrojených sil na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mezi lety zkoumanými roky. Jednotlivé příspěvky do těchto rozprav jsou rozřazovány do jedné ze tří kategorií: Bezpečnost, Výhodnost či Vhodnost. Hlavním předpokladem této práce je, že nejvíce příspěvků ze sledovaných rozprav spadá do kategorie Vhodnosti, a to zejména kvůli důležitosti spojeneckých závazků pro Českou republiku. Druhým předpokladem předkládané práce je narůstající počet argumentů, řadících se do kategorie Bezpečnosti, což je způsobeno zhoršující se bezpečnostní situací v Evropské unii a v České republice.
|
|
|
Přístup Německa a Velké Británie ke Společné bezpečnostní a obranné politice Evropské unie
Marešová, Tereza ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Kofroň, Jan (oponent)
Tématem bakalářské práce je porovnání přístupů Německa a Velké Británie ke Společné bezpečnostní a obranné politice EU (CSDP), k vojenské misi EU EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině a k policejní misi EU EUPOL Afghánistan. Práce dále definuje vliv NATO na přístup obou států k CSDP a analyzuje nejdůležitější body ve vývoji této politiky s důrazem na její vztah s NATO a s ohledem na vliv působení obou států. Práce dále analyzuje na základě několika teoretických konceptů národní strategické kultury Německa a Velké Británie a soustředí se na působení obou států ve vojenské misi EUFOR Althea a v policejní misi EUPOL Afghánistan. Práce aplikuje národní strategické kultury obou států na vojenskou operaci EU v Bosně a Hercegovině a na civilní operaci v Afghánistánu. Na základě rozboru britské strategické kultury dochází autorka k závěru, že přítup Velké Británie k CSDP je velmi ovlivněn jejím členstvím v NATO, a že Velká Británie působením v CSDP nechce ohrozit pozici NATO. Německo naopak nevnímá CSDP v rámci konfliktu s NATO, ale tradičně NATO vidí jako nástroj pro velké vojenské operace. Autorka dále dochází k závěru, že koncept civilní mocnosti je u Německa již částečně překonán.
|
|
|
Francouzské vojenské intervence v subsaharské Africe 2003 - 2012
Chlebounová, Tereza ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Cílem této práce je zodpovědět otázku, jak a proč intervenuje v novém tisíciletí Francie v subsaharské Africe. Toto území představovalo klíčovou oblast francouzského koloniálního impéria, těsné vzájemné vztahy si s ním Francie udržela také po dekolonizaci, mimo jiné i pomocí četných vojenských zásahů. Bezpečnostní a obranná politika vůči subsaharské Africe prošla od 90. let 20. století postupnými změnami, Francie se začala zapojovat do multilaterálních mírových operací a mimo svou tradiční sféru vlivu. Od roku 2003, kdy Evropská unie podnikla první operaci na africkém kontinentu, se drtivá většina jejích zásahů odehrála v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Ve zkoumaném období 2003- 2012 se jednalo o dvanáct započatých operací, ze kterých byly pro tento výzkum vybrány všechny čtyři vojenské mise: operace Artemis v Demokratické republice Kongo v roce 2003, EUFOR RD Congo tamtéž v roce 2006, EUFOR Tchad/RCA v Čadu a Středoafrické republice v letech 2008-2009 a námořní operace EU NAVFOR Atalanta u břehů Somálska zahájená v roce 2008. Práce zkoumá pomocí srovnání těchto případů motivy, které Francii vedou k zásahům v subsaharské Africe a k upřednostnění multilaterálního typu operace. Tyto motivy jsou posuzovány v kontextu historie francouzských intervencí na kontinentu, na Francii práce...
|
|
|
Bezpečnostní spolupráce Evropské unie a států NATO stojících mimo Evropskou unii
Blažek, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Rossmanithová, Markéta (oponent)
Bakalářská práce se zabývá problémem spolupráce Evropské unie se státy, které jsou členy Severoatlantické aliance, ale nejsou členskými státy Evropské unie. Jako metoda výzkumu byla zvolena komparace. Práce porovnává důvody zapojení či nezapojení Norska a Turecka do misí EU a do Evropské obranné agentury. Tyto dva státy byly vybrány proto, že jsou diametrálně odlišné, ale splňují stejné podmínky. Spolupráce a důvody států jsou uvedeny na příkladu Evropské bezpečnostní agentury a třech misí - EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině, EUFOR RD Congo v Kongu a EU NAVFOR Somalia u pobřeží Somálska. Poslední kapitolou je komparace, která porovnává důvody a dochází k závěru, že důvody států k účasti na misích plynou primárně z jejich zahraničních politik. Ty v případě Turecka sledují jeho geopolitické zájmy vedoucí kvyšší účasti vmisích a vpřípadě Norska vychází zjeho mírové iniciativy.
|
|
|
The structural shortcomings of the Common Security and Defence Policy of the European Union in the context of the libyan crisis
Molnárová, Karina ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Šlosarčík, Ivo (oponent)
Bakalárska práca Štrukturálne nedostatky Spoločnej bezpečnostnej a obrannej politiky EU v kontexte líbyjskej krízy sa zaoberá Spoločnou bezpečnostnou a obrannou politikou Európskej únie a dlhodobo vytýkanými štrukturálnymi nedostatkami, ktoré podľa viacerých akademikov, politikov ale aj medzinárodných aktérov prispievajú k neefektívnosti SBOP v kritických situáciách. Práca sa snaží zanalyzovať tieto štrukturálne problémy a ukázať, ako sa prejavili na jar v roku 2011 pri líbyjskej kríze. Táto štrukturálna organizácia SBOP EU je v práci porovnávaná s NATO, ktoré v marci 2011 vyslalo vojenskú misiu do Líbye. Táto samotná misia avšak už nie je v práci analyzovaná. Zahrnutý je v práci aj priebeh jednaní a reakcie Európskej únie a NATO, kde sa takisto spomína aj krízový manažment obidvoch organizácii. Následne sa práca zameriava na dve hlavné dlhodobo kritizované oblasti SBOP, a to príliš komplikované štrukturálne zloženie a nedostatok právomocí pre jednotlivé orgány, a financovanie SBOP, ktoré je dlhodobo považované za nedostatočné. Na záver sa práca zameriava na vývoj Spoločnej bezpečnostnej a obrannej politiky Európskej únie po líbyjskej kríze, na to, či sa nejako zmenila štruktúra tohto odvetvia a ako, ak vôbec, sa Európska únia vysporiadala s dôsledkami tejto situácie.
|
host ::
RSS.